Lidství

Dovolte mi, abych se s vámi podělila o jeden z mnoha svých prožitků. Zcela jistě podobné situace zažíváte i vy. Jsou součástí běžného života každého člověka. Nabízím možná pro někoho jiný úhel vnímání takovéto situace. Budete -li mít chuť, čtěte další řádky.
Jak jsem již napsala jedná se o běžnou situaci z tzv. všedního dne.

Se svým synem jsem se jednoho večera před odchodem do hajan dohodla, že ten večer uklidí kuchyni, abych druhý den ráno přišla na čisté "bojiště". 

Ráno, jako již mnohokrát, jsem se zklamáním zjistila, že opět nedostál svému slibu. Pěkná zkouška mé trpělivosti, tolerance a láskyplnosti, nemyslíte? Jakmile syn přišel do kuchyně, nečekala na něj láskyplná maminka, která je šťastná, že jí bylo dopřáno znovu vidět své drahé dítě a přivítala ho s otevřenou náručí. Ne. Čekala na něj rozohněná saň, která ještě rozespalého šestnácti letého puberťáka zasypala hloupými otázkami. 

A protože na hloupé otázky dostala hloupé odpovědi rozohnila se ještě víc a ze všech svých sil na syna plivala všechnu síru, kterou v danou chvíli měla. Nutno podotknout, že hlasivky odmítaly spolupracovat, přesto se možná tabulky v oknech rozvibrovaly. Poté jsem se s prásknutím dveří povýšeně odešla uklidnit do svého pokoje. 

A pak se to stalo. 

Objevil se vnitřní hlas, který říkal: "Co to děláš, zkazila jsi tomu dítěti celý den!" a podobně. Najednou jsem viděla sebe a svého muže, své i manželovo rodiče i prarodiče a také všechny tři naše děti. Viděla jsem, že nikdo z předků za života na tomto světě nežil bezpodmínečnou, čistou Lásku. Pochopila jsem a položila jsem si otázku: "Žiji Lásku?" Přišla bolestná, ale pravdivá odpověď, kterou bylo nutné přijmout pro dohlédnutí dál. "Jak mohu žít a dávat bezpodmínečnou Lásku, když jí nežiji? Jak jí mohou žít a dávat mé vlastní děti, když ji skrze své nejbližší nikdy nepoznaly?", ptala jsem se dál. Následoval nekonečný a nezastavitelný proud pláče, jako když se provalí přehrada. Nejprve přicházely stavy beznaděje: "Nikam jsem nepokročila. Jsem pořád na začátku. Já to nedokážu. Nic nemá smysl. Nejlepší bude to zabalit, odejít z těla a uvolnit dětem místo, abych je už nemohla ovlivňovat. Jen tak budou mít šanci..." Poté jsem začala uvažovat o tom, jak svůj skon vykonat. Tyto myšlenky vystřídaly úvahy již trochu umírněné: "Myslíš, že by toto řešení mělo skutečně smysl? Dosáhla bys toho, za čím se celý život plahočíš? ...". Lítost, stud a zlobu na sebe sama střídaly soucit, záblesky pochopení a jiné. Každopádně jsem si po celý den procházela slzavým a velmi bolestným údolím, kdy se vyplavovaly všemožné emoce. Až pozdě večer po odplavení všech usazenin a nánosů přišlo prozření. Vždyť to, co se událo byl obrovský dar! Nádherně mi bylo nastaveno zrcadlo, abych bezodkladně a velmi ostře uviděla své slabiny, ale i své silné stránky. Abych uviděla v jaké části svého životního příběhu se právě v Pravdě nacházím! Že není potřeba se někam plahočit nebo chcete-li něco někam hrnout a řídit, protože všechno, co se děje je v souladu s Vyšším záměrem! Vše je dané a vše má svůj smysl! 

Zastavil se čas a přišlo úlevné DÍKY! Do této chvíle mě tento silný prožitek stále provází a rezonuje ve mně s hlubokou pokorou. Vím, že situace, která proběhla a běžně by se s ní člověk nechlubil, spíše by se jí snažil zatlačit co možná nejhlouběji do zapomnění, byla předem daná a nesmírně důležitá pro všechny zúčastněné. Co jsem tím chtěla sdělit? Vše, co se v životním příběhu jednotlivce odehrává, má svůj hluboký význam. Skutečně se nic neděje náhodou. I za hloupými situacemi se mohou skrývat hluboké pravdy. Máme možnost volby. Můžeme se od nepříjemných či bolestných situací distancovat, nepřijmout je nebo si užívat roli chudinky nekonečně dlouho. 

Odpovězme si na pár otázek z mnoha. Nevolíme si tak ale cestu proti proudu a zbytečně plýtváme životními silami? Není to tak, že jsme stavěni do různých situací záměrně pro naše pochopení a posun? A co zúčastněné osoby? Nejsou nám velkými pomocníky, kteří nám nabízí učební látku? Není lepší složit zbraně, odevzdat se a nechat se vést Vyšším řádem?

Děj se vůle Tvá, nikoli má.

Děkuji za shlédnutí i za případné rozjímání. Kéž je vám ku prospěchu